Taekwondo
Pod tímto odkazem může návštěvník našich stránek najít zjednodušenou definici (cit. Wikipedie, 2010)
Taekwon-do je korejské bojové umění poprvé představeno roku 1955 v Soulu. Nejdřív bylo stvořeno pro vojenské účely, potom přizpůsobeno pro civilní potřebu. Název taekwondo se skládá z korejských slov: tae znamená chodidlo, kwon znamená pěst a do znamená cestu nebo také filosofie života.
To je však velmi stručná charakteristika, která zdaleka nepostihuje podstatu Taekwondo. Skutečný zájemce o vědění, znalost, podstatu, vývoj a spojení tohoto odkazu korejského národa se současným světem by měl v četbě pokračovat dále. Nicméně i tak - účelem dalších řádků není výuka historie, ale pouze hrubé nastínění vývoje tohoto bojového umění ve světle některých historických aspektů státu a oblasti, ve které jsou hluboce zapuštěny kořeny dnešního Taekwondo. Proto prosíme i zuřivé koreanisty a historické pedanty o shovívavý přístup, naší snahou je zpřístupnit základní informaci všem zájemcům o ni, nikoliv vyučovat a mentorovat o konkrétních datech aneb trocha historie nikoho nezabije a mysl posílí :-)
Obecný úvod
Vztáhnout začátek TAEKWONDO pouze k roku 1955, kdy bylo oficiálně založeno, by bylo omylem, respektive mystifikací. Vše začalo již daleko dříve…
Již od nepaměti měli lidé tendenci vzájemně poměřovat své síly a to nejen na válečném poli. Důkazů o vývoji boje jako společenské záležitosti nebo sportovního odvětví a disciplíny ukazuje historie nesčetné množství – malby v egyptských hrobkách, odkazující na dobu cca 3.000 let př.n.l. (možná předchůdce dnešního boxu nebo podobného boje s využití horních končetin), záznamy z Mezopotámie nebo starověkého Sumeru z období okolo 2.500 př.n.l.. Typickým příkladem, který je nám Evropanům místně asi nejbližší, je antická historie a Pankration. Pra-průkopníky tohoto stylu boje, který je mixem úderů (které bychom dnes mohli nazvat boxem) a zápasu (včetně nejrůznějších úchopů, pák, technik stržení soupeře na zem, jeho držení a škrcení) mohou být např. bájný Herakles nebo např. Theseus, který zápasil s Minotaurem. Podobný styl boje ovládali také třeba pověstní bojovníci Sparty nebo válečníci z řad vojska Alexandra Velikého. Dovednost boje je oficiálně prezentována na Řeckých Olympijských hrách již v roce 648 př.n.l.
S asijskou vývojovou větví bojových umění je spojeno mnoho známých jmen a historických osobností, které ovlivňovaly nejen boj a vývoj této dovednosti ale i společenský život a mnohé z těchto historických osobností spojovaly boj s ostatními oblastmi lidského vzdělání a růstu. Asi typickým příkladem jsou Konfucius, Lao Tse nebo Bodhidharma (někdy také Daruma nebo Ta Mo). V této oblasti se setkáváme se způsoby boje jako bylo staro-indické Karapaito (který ovládal právě zmíněný Bodhidharma), které je obecně považováno za prvotní zdroj pozdějších bojových umění jako byly Kung Fu nebo novodobější Karate. Následně bychom mohli při poznávání bojových umění a stylů boje procestovat svět přes Thajsko a jeho Muay Thai, přes Pentak Silat z Indonésie, Limalama z Polynésie či novější Capoeiru z jižní Ameriky, pak se přes súdánské Nuba nebo nigerijské Dambe vrátit zpět k evropským disciplínám jako jsou Schwingen (Švýcarský zápas z cca 10. stol.) nebo novodobější Savate (Francie, 18. stol.). V návaznosti na konflikty po celém světě se s rostoucí mírou globalizace a možnosti větší výměny informací objevily nové styly jako např. izraelská Krav Maga nebo třeba ruské Sambo, čerpající z mnohých technik jiných stylů. Již z výše uvedeného výčtu zcela jasně vyplývá, že k vývoji boje z blízka docházelo historicky na různých místech zeměkoule a postihnout vývoj bojových umění by bylo na dlouhé stránky. Protože se však chceme věnovat především Taekwondo, jeho vzniku a vývoji, zůstaneme v dalším textu na korejském poloostrově.
Korea mýtická
V historické Koreji se budeme nejdříve pohybovat v oblasti mýtů. Na začátku všeho korejského stojí bájný Dangun, prapůvodní zakladatel korejského království Čoson a sjednotitel korejského poloostrova, jež byl dle legendy vnukem nejvyššího nebeského boha Hwanina. K založení korejského státu mělo údajně dojít na místě dnešního Pyongjangu a to 3. dne, 10. měsíce roku 2.333 př.n.l. – odtud tedy oslava pamětného dne vzniku národa, resp. Dne otevření nebes – jednoho z významných korejských svátků - vždy 3. října. V souvislosti s Dangunem se setkáme také s jeho božským otcem Hwanungem, který sestoupil z hory Beakdu a společně s půvabnou dívkou, která v kůži medvědice splnila jeho zkoušku (na rozdíl od tygra, který se sice také chtěl stát člověkem, ale zkoušku pelyňkem a česnekem nevydržel) zplodil právě Danguna, který následně začal psát mýtické dějiny korejského poloostrova.
Korea historická
Dostupné písemné zmínky o situaci na korejském poloostrově pak pocházejí cca z 4.-3. stol.př.n.l. a jsou obsaženy v některých čínských pramenech. Korejci v té době ještě neměli své vlastní písmo a proto jsou tyto části korejských dějin dostupné pouze ve staročínštině. Na přelomu 1. a 2. stol.př.n.l. prosperující království Čoson podlehlo čínským útokům a bylo okupováno sousední Čínou. Také díky tomu se do Koreji dostala čínská kultura a mj. také písmo. Čínská okupace korejského poloostrova skončila až v 4. století n.l. Kdy již existovala tři království s centralizovanou správou – Silla, Pekče a Kogurjo, které z nich bylo asi nejstarší a zasahovalo až do oblasti Mandžuska. A přestože se Kogurjo vyvíjelo podstatně déle a původně zabíralo výrazně větší část korejského poloostrova než zbylé dvě království, nakonec bylo spolu s Pekče částečně pohlceno expandující Sillou (nejdříve bylo značně oslabeno po roce 550, kdy bylo spojenými silami Pekče a Silly vojensky poraženo a následně po spojení dominantní Silly s Čínou i r. 668 n.l. podrobeno) a částečně se dostalo pod nadvládu Číny (pozdější království Parhe). Dalším králem a vládcem dynastie Silla se stal v této době Mun Mu (661 n.l., Moon Moo), kterému se podařilo Číňany ze severu okleštěnou zemi opět sjednotit a to až do roku 935 n.l.(resp. 938), kdy Sillu nahradil nový státní celek Korjo, který je považován za fakticky první jednotný korejský stát. Zhruba v tomto období se o novém státním útvaru dovídají mj. také Evropané a tak název Korjo postupem let přetrval a změnil se na dnes známé - Korea.
Od roku 1392 pak dynastie Čoson vládla v Koreji nepřetržitě až do roku 1910, kdy Japonsko Koreu anektovalo. Japonsko atakovalo Koreu v průběhu staletí několikrát, výrazně zasáhlo do života korejského lidu např. v letech 1592-8, kdy podniklo několik vln útoků za účelem obsazení části korejského poloostrova, který byl po jejich odchodu celý zničený, vypálený a zdevastovaný. V této době se vyznamenal vynikající korejský taktik a stratég – velitel korejského loďstva I Sun Sin, který údajně neprohrál jedinou námořní bitvu, které se zúčastnil (zdokumentováno je min. 23 případů námořních bitev). Jeho schopnosti zásadně napomohly definitivnímu rozdrcení japonského loďstva u korejských břehů. Jako první použil tzv. želví lodě (z kor. kobukson) – lodě pobité železnými pancíři, které budily u Japonců hrůzu. Korejci je uctíván jako národní hrdina a jeho sochu dnes můžete nalézt v Soulu na třídě Čchungmuru (z kor. Čchungmu – věrný, odvážný). V průběhu dalších století se ocitala Korea střídavě pod tlakem Číny a Japonska, ke konci 19. století pak převládl vliv Japonska, který přerostl v konečnou anexi korejských území (tehdy již korejského císařství) 22. srpna 1910..
Čas národních hrdinů pokračoval i v předvečer japonské anexe – v říjnu 1909 se na scéně objevuje An Čung Gun – který spáchá atentát na japonského protektora Hirobumi Ita. Ani tento odvážný a zoufalý akt nezabránil však anexi. Mezi dalšími milníky korejské historie pak vyčnívají zejména roky 1919 a 1934. V jarních měsících r. 1919 přišlo Prohlášení nezávislosti a proběhl pokus o ustanovení Prozatímní vlády. Obojí však bylo tvrdě potlačeno Japonci a výsledkem byly tisíce mrtvých a desítky tisíc zraněných a uvězněných Korejců. Rok 1934 pak znamenal zásadní změny ve školství, které měly za následek omezení používání korejského jazyka, následné omezení tiskových svobod a postupně mělo docházet k plné asimilaci původního obyvatelstva Japonci. Vše vyvrcholilo vyhlášením všeobecné branné povinnosti r. 1938, které fakticky nahnalo korejské vojáky do války po boku Japonců. Zejména z první poloviny 20. století utrpěl korejský národ mnoho traumatizujících zážitků, které vyvrcholily rozdělením země v roce 1945. Následný vznik dvou samostatných států, oddělených od sebe demarkační linií na 38. rovnoběžce toto trauma ještě prohloubil a způsobil separátní vývoj obou nástupnických států, jejichž úplná autonomie byla potvrzena volbami r. 1948, po nichž vznikla na jihu Korejská republika a na severu Korejská lidově demokratická republika. Z tohoto traumatu a bratrovražedného boje v letech 1950-1953 se Korea dlouho vzpamatovávala a asi je možné říci, že se do dnešních dní úplně nevzpamatovala. Absurdní představou v dnešním světě je přes 50 let trvající příměří (obě země jsou de facto stále ve válečném stavu!!!) a neustále napjatá situace okolo 38. rovnoběžky.
TAEKWONDO – základní informace a koncepce
Datum formálního vzniku TAEKWONDO je 11. duben 1955, kdy generál CHOI HONG HI (1918 - 2002) představil název tohoto bojového umění světu. Původně vojenský systém se začal ve své civilní podobě šířit do celého světa, v současnosti se tomuto báječnému bojovému umění věnují lidé ve více jak 57 zemích celého světa a hovoříme o milionech cvičenců, kteří dnes TAEKWONDO praktikují. Česká republika měla možnost se seznámit s TAEKWONDO ITF v druhé polovině 80. let minulého století a od roku 1987 je v ČR přítomen pan Mistr HWANG HO YONG (tehdy nositel 5. Danu – dnes již Velmistr – nositel 9. Danu), který je jednou z největších světových kapacit TAEKWONDO ITF a v současnosti dohlíží na jeho výuku ve světě a jeho technickou úroveň. A právě my, zde v ČR máme to neuvěřitelné štěstí, že máme na dosah takovou kapacitu a můžeme se účastnit pravidelných seminářů a vzdělávacího procesu zaštítěného panem Velmistrem. Je samozřejmě nutné zmínit i podíl dalších Mistrů, kteří se na rozvoji TKD v ČR podíleli a věnovali nám všem část svého života. V roce 1989 přijel do ČR pan Mistr YUN NAM GYU (dnes 8. Dan) a o chvíli později nás poctil svou přítomností i Mistr SON SONG GUN (dnes 9.Dan). V současnosti je ČR jedním z nejúspěšnějších států na evropském i světovém kolbišti – máme několik mistrů světa jak v individuálních tak i v týmových disciplínách, evropských titulů se již v České republice „usídlilo“ mnoho. Přehled výsledků reprezentačního týmu od r. 1991 můžete najít např. na https://www.taekwondo.cz/reprezentace/vysledky/ Výsledky české reprezentace na mezinárodní úrovni řadí v současnosti TAEKWONDO mezi nejúspěšnější sporty v ČR!
Propracovaný systém výuky začíná osvojením si základních pohybů a technik, které pak pokročilejší cvičenci spojují do tzv. sestav, jichž je celkem 24 a symbolizují tak jeden celý den (24 hodin), nebo přeneseně učební cyklus, který probíhá celý lidský život. Učení a rozvoj jedince jak po stránce fyzické, tak i po stránce psychické symbolizují pak pásky s různými barvami – na začátku bílá, jako nepopsaný list papíru, čistota prázdné mysli a začátek něčeho nového a na konci černá, jako protiklad bílé.
Ve chvíli, kdy si cvičenec – žák osvojí schopnost spojovat techniky dohromady, chápe již jejich význam, použití a dokáže s nimi samostatně pracovat, dochází k přípravě těla a mysli na boj. Ten má několik podob, kdy cvičenec prochází nejdříve formou tzv. řízeného boje s využitím domluvených postupů a technik, následně se dostane do fáze polo-volného boje s určitými pravidly a omezeními, který následně přejde ve volný boj. Podstatou systému je postupná příprava cvičence na boj a to jak po stránce fyzické (zvládnutí technik, rychlosti, ovládnutí energie a její koncentrace, rozvoj přesnosti, síly…) tak i psychické (odbourání bariéry typu strach z kontaktu, odhad vzdálenosti, vzorce chování, disciplína…), která má za úkol postupně odbourat přirozené blokovací mechanismy a cvičence na další rozvoj. Postupem času cvičenec dalším a dalším cvičením zdokonaluje své pohyby, návyky, chování v adekvátních situacích a zároveň se otužováním těla připravuje na vrcholnou fázi své přípravy a zdánlivé završení celého procesu učení – praktickou sebeobranu. Zdánlivé proto, že teprve po projití celého cyklu cvičenec zjistí, že je vlastně teprve někde uprostřed své cesty životem, svého DO. Celý cyklus se v zásadě neustále prolíná a opakuje, jak se cvičenec učí nové a náročnější techniky a prvky, v zásadě lze říci, že se jedná o jakousi vývojovou spirálu, kde každé projití cyklu, znamená posun „o patro výše“.
Výše popsaný proces vlastně nikdy nekončí a všechny prvky se navzájem prolínají – nelze je navzájem oddělit a vypustit jakoukoli část tohoto procesu znamená skoro totéž, jako oddělit tělo od hlavy – jedno bez druhého nefunguje.
Aby byl proces výuky jednotný po celém světě, sepsal zakladatel TAEKWONDO původní 15 dílnou Encyklopedii, která definuje a popisuje téměř vše, co v rámci TAEKWONDO existuje – od základních principů TAEKWONDO a některých fyzikálních záležitostí, souvisejících s tvorbou síly, energie apod., způsobu a systému výuky, přes detailní popis jednotlivých technik, oblastí výuky, jednotlivých disciplín. Dnes již tuto původní Encyklopedii asi nikde nekoupíte, ale v koncentrované podobě je možné ji zakoupit v některých specifických prodejních kanálech se zaměřením na TKD a je nezbytnou pomůckou každého dobrého a zodpovědného učitele/mistra.
O TAEKWONDO hovoříme jako o bojovém umění – staví vedle sebe jak rozvoj fyzických schopností, tak i psychický vývoj osobnosti a morálku cvičence. Definicí a shrnutím morálních principů jsou zásady TAEKWONDO, které by měly být dodržovány nejen cvičenci samotnými, ale měly by být přirozeností každého slušného člověka. Dodržování zásad a popis základních principů chování všech Taekwondistů formuluje pak Slib TAEKWONDO.
Základní informace o TAEKWONDO ze stránek Českého svazu Taekwondo ITF: http://www.taekwondo.cz/vyuka/uvod/
Skladbu TKD, zásady a slib můžete najít mj. na stránkách českého svazu Taekwondo ITF: https://www.taekwondo.cz/vyuka/skladba-taekwonda/